ZLIN DESIGN WEEK: Tomáš Vojtíšek z ČVUT spojil studenty a studentky v boji proti menstruační chudobě

Tomáši, mohl bys nám na úvod říct, kdo vlastně jsi a jak ses dostal k designu?

K designu jsem se jenom přiblížil, rozhodně jsem do celého toho oboru nepronikl. Studuji totiž na Fakultě architektury ČVUT obor Architektura a urbanismus, takže s designérstvem sdílíme budovu a několik předmětů, ale jinak jsou naše obory možná až příliš oddělené.

Na Zlin Design Weeku představíš studentské projekty, které vznikly prostřednictvím workshopu, jehož cílem bylo navrhnout funkční a esteticky zajímavé zásobníky na hygienické pomůcky. Jak tě napadlo spojit design s tématem menstruační chudoby? Co tě k tomu inspirovalo? Proč sis vybral právě tohle téma?

Když jsem kandidoval do Akademického senátu FA ČVUT, jedním z bodů v mém programu bylo systematické doplnění školních toalet o přebalovací pulty a zásobníky na menstruační pomůcky. Přebalovací pult i krabičku s vložkami sice do školy guerillově přinesla docentka Klára Brůhová, oba jsme se nicméně shodli, že se o oboje má starat škola a ne jednotlivci. Přebalovací pulty se nám podařilo osadit rychle, protože na trhu byly vhodné výrobky, ale sériově vyráběné zásobníky na menstruační pomůcky de facto neexistují. Tak jsem se rozhodl z toho udělat celoškolní téma a zapojit do navrhování zásobníků kamarádky a kamarády z designu. Věděl jsem totiž, že je klíčové dostat téma menstruační chudoby do širokého povědomí, tak jako to dělá například neziskovka Sola pomáhá.

Jak probíhal samotný workshop? Měl jsi od začátku jasnou vizi, nebo tě překvapily nápady studentů?

Měli jsme v porotě odborníky na kovovýrobu, protože jsme si mysleli, že zásobník bude muset být bytelný, ale o to jsme byli radši, když studentstvo přišlo i se zásobníky z plastu, kartonu nebo potrubí. Celý workshop měl tři milníky v podobě prezentací v září, kdy jsme se setkali a řekli si zadání, v listopadu, kdy nám studující představili své návrhy, na nichž pracovali v mezidobí, a v prosinci, kdy jsme v atriu a na přilehlých toaletách budovy FA v Dejvicích vystavili všech 29 návrhů a tři prototypy.

Byl během workshopu nějaký moment, který tě fakt dostal? Něco, co tě dojalo, rozesmálo nebo prostě překvapilo?

Pěkných momentů bylo v rámci celého workshopu mnoho, ale legrační mi přišel ten, kdy jsem ukončil druhou prezentaci projektů a porota se měla jít poradit, které tři návrhy vybere k výrobě. V tu chvíli se přihlásila designérka Tereza Cvrčková, že ona ještě návrh neprezentovala – kvůli nějaké technické závadě mi totiž vůbec nedorazil. Zprovoznili jsme tedy propojení mezi jejím počítačem a promítačkou a ona nám ukázala tak dobrý návrh, že ho porota rovnou vybrala k realizaci. Zaujal nás hlavně jedinečný nápad zavěsit zásobník na dveře a výstižný, hravý piktogram. Dále pak porota vybrala zásobníky Pavlíny Polákové a Štěpána Šustera.

Co bys chtěl, aby si návštěvníci Zlin Design Weeku z vašeho projektu odnesli?

Přál bych si, aby bylo více lidí citlivých k potřebám, které se třeba jich samotných netýkají. Kdyby se každý zamyslel, zda neví o škole nebo jiné veřejné budově, kde by hygienické pomůcky pro menstruující mohly být dostupné pro všechny a zda tam náš zásobník neumístit. To by byl skvělý výsledek.

Máš pocit, že mladí lidi vnímají téma menstruační chudoby jinak než starší generace?

To určitě ano, ale je pozoruhodné, jak rychle se to téma dostalo do veřejného prostoru. Když jsem před rokem v květnu začal celý projekt rozjíždět, nebylo sousloví „menstruační chudoba“ často slyšet. Dnes je o ní díl podcastu MDŽ, nedávno vydaný článek v Respektu a další, takže se to mění velmi rychle.

Plánuješ v budoucnu další projekty, které propojují design a společenská témata?

V tuhle chvíli určitě ne, cílem je především dostat naše zásobníky mezi lidi. V tuhle chvíli je vyrábíme pro 66 institucí, mezi kterými jsou fakulty ČVUT, ale i jiné vysoké školy jako AVU a VŠCHT nebo sbor Českobratrské církve evangelické.

Co bys poradil mladým designérům a designérkám, kteří chtějí svým designem přispět k řešení společenských problémů?

Necítím se být v pozici, kdy bych mohl komukoli cokoli radit, ale moje zkušenost je, že design může být skvělým prostředkem, jak nějaké téma dostat do veřejného prostoru, ať už na fakultě v průběhu workshopu, nebo do médií po jeho skončení.

V zahraničí je poskytování hygienických pomůcek na školách běžné. Myslíš, že se k tomu Česko brzy přiblíží?

Myslím, že už se tak děje: ostravský náměstek primátora Zbyněk Pražák získal za umístění dostupných pomůcek na základní školy titul „Genderman roku 2024“, stejný krok podnikla Praha 7 a další. Důležité ale je, aby si vzali boj proti menstruační chudobě za své i poslanci a poslankyně a například vložky a tampony přesunuli do nižší nebo nulové daňové sazby, kam podle mě patří. 

A na závěr: co tě v poslední době inspirovalo – kniha, film, místo, člověk? 

Když jsme byli před týdnem s mou partnerkou Aničkou opět ve Vídni, vrátili jsme se do čtvrti Seestadt Aspern, která vyrůstá na místě bývalého letiště. To, co se mi hodně vrylo do paměti a chci z toho čerpat inspiraci, bylo místní centrum pro mládež, které je otevřené 24 hodin a kde mohou děti a dospívající z celého okolí hrát basketbal nebo kulečník anebo se jen tak poflakovat. Myslím, že podobnými místy je tvořeno dobré sousedství, město, společnost. Měli bychom se snažit takové inkluzivní prostředí vytvářet a třeba nám k tomu může pomoci i zásobník s vložkami a tampony dostupnými pro každého.