Rozhovor s režisérem Martinem Pavolem Repkou

Při tvorbě filmu jsi se z velké části inspiroval vlastními vzpomínkami a svou rodinou. Jaký byl tvůrčí proces při psaní scénáře? Jsou nějaké repliky opravdu přímo vzaté z reálných situací, které jsi sám prožil?

Odpozorovaných věcí je tam opravdu hodně. Scénář vznikl ve spolupráci s dramaturgem Jiřím Soukupem, který mě navedl na to se ponořit hluboko do vlastních vzpomínek. Celá situace se u nás doma opravdu stala, ale příběh je pouze inspirovaný skutečnými událostmi. Když jsem začal psát, tak ke mně všechno začalo přicházet samo. Na škole jsem se učil psát podle přesně stanoveného schématu, vše dopředu promyšlené, ale u tohoto scénáře jsem využil spíš metodu automatického psaní, psal jsem proudy myšlenek bez filtru. Nevěděl jsem nejdřív, kam přesně budu směřovat, ale časem do sebe vše zapadlo. 

Jaké paralely můžeme vidět v tvém životě a ve filmu? Představuješ sám některou z vyobrazených postav? Nebo s jakou postavou se nejvíce dokážeš ztotožnit?

Každá z postav má svůj reálný předobraz v mé rodině. Do určité míry má jejich atributy a nějakým způsobem se taky chová. Jak by se mohlo zdát, byl bych tím nejmladším bratrem, Eliášem. Do určité míry jím opravdu jsem, ale není to moje autobiografická postava. Snažil jsem se zachovat nějaké vzorce chování, ale přetvořil jsem každou postavu do takového mixu reálné předlohy a přidaných věcí. 

Jaký názor měla tvoje rodina, když zjistili, že natáčíš film inspirovaný jimi?

Nejdřív jsem to konzultoval s mámou, jestli vůbec můžu do těchto vod zabřednout. Já jsem se ani nebál, že by mi to nedovolila, ale chtěl jsem mít její svolení. Probíral jsem s ní do hloubky její zkušenost s těhotenstvím a niterné pocity, které v tu dobu prožívala. Máma se mi ve všem ráda otevřela, a to mi také dalo impuls ten film vůbec vytvořit. 

Jak probíhalo natáčení? V čem se lišilo nebo podobalo tvým kratším studentským filmům (Do dálky a lodí, Táta)?

Za prvé jsem si uvědomil, že všechny chyby, které jsem při mých studentských filmech udělal, byly ve skutečnosti strašně dobré. Doporučuji nebát se je dělat a natočit nejdřív klidně i špatný film, z toho se člověk nakonec nejvíc naučí. Z hlediska podobnosti bych zmínil problém financování filmů. Dost brzy nám došlo, že nám na film nikdo nebude chtít dát peníze. Snímek, který jsme natočili, postrádá drama v konvenčním slova smyslu, a mohli jsme si zkusit, jak složité je na podobný film získat podporu. Měli jsme možnost buď částečně předělat scénář, nebo film udělat formou no budget, což jsme nakonec udělali. Samotné natáčení bylo ještě větší punk než moje studentské filmy.

Co pro tebe znamenalo prezentovat svůj film na festivalu v Karlových Varech? Byl to pro tebe jeden z těch vysněných festivalů?

Na KVIFFu jsem byl už šestkrát a jako student jsem si vždy představoval, že tam jednou promítnu svůj vlastní film. To publikum je tam neuvěřitelné a sály jsou vždy vyprodané. Film jsem představil v soutěži Proxima, kterou mám rád, protože mi přijde dost svobodná. Třeba vítěz minulý rok (Početí) mě naprosto nadchl. Nebo Brutální vedro Alberta Hospodářského je jedním z mých oblíbených posledních českých filmů, taky uveden a oceněn v Proximě. Mám pocit, že tam vždy najdu nějaký dobrý film. 

Na festivalu s tebou debutoval i tvůj spolužák a kamarád Adam Martinec (Mord). Jaké to pro vás bylo, být u tak velkého momentu společně?

Bylo to úplně dojemné. Když jsem seděl na jeho premiéře ve Velkém sále, vzpomněl jsem si, jak jsme v prváku pouštěli profesorům naše první filmy, a najednou jsme tady. V ročníku na FAMU nás bylo celkem pět režisérů a stále jsme v kontaktu a víme o své tvorbě navzájem. Myslím, že právě pospolitost je jedna z nejdůležitějších věcí, protože jedním filmem se situace v naší kinematografii jen těžko může změnit. 

Jak tedy vnímáš situaci na českém a slovenském filmovém trhu? Jaké se podle tebe točí filmy?

Situaci nevnímám příliš světle. Přijde mi, že slovenská i česká kinematografie má stále co dohánět. Zajímavých věcí se tu dělá velmi málo, což je škoda, protože si nemyslím, že by tu byl nedostatek talentovaných lidí. Systém podpory mladých talentů a debutantů je z mého pohledu stále nedostatečný. Na druhou stranu je tu kvůli tomu zejména v hraném filmu dost volných slotů. Vnímám to jako volné pole, protože filmy, které chci točit já a ostatní z mé generace, tu ještě zastoupeny moc nejsou. 

Jedním z tvých nejoblíbenějších režisérů je italský Ermanno Olmi. Proč právě on a jeho filmy jsou pro tebe inspirací? A kdo kromě něj tě inspiroval při tvorbě filmu?

Na Olmiho jsem narazil ve druhém ročníku, když jsem viděl jeho film Místo. Zaujal mě svou jednoduchostí a upřímností. Dalším filmem, který jsem od něj viděl, byl Strom na dřeváky, kde se jasně projevuje jeho styl, který neinklinuje k exhibicionismu. Olmi klade důraz na emoční stránku věcí, které vás dokáží hluboce zasáhnout, a zůstává s vámi dlouho po skončení filmu. Jeho přístup mě inspiroval, protože také upřednostňuji jednoduchost a nevidím se v přemrštěných dramatech.
Kromě Olmiho mě při tvorbě inspirovali také Nuri Bilge Ceylan, Kelly Reichardtová, Abbas Kiarostami anebo Lila Avilesová se svým filmem Totem. 

Připravuješ nebo pracuješ na nějakém dalším projektu? Budeš opět čerpat z něčeho, co dobře znáš, nebo budeš zkoumat nová témata?

Ano, aktuálně mám pár námětů. Nemyslím si, že bych šel do úplně jiného žánru, rád bych ve svých filmech zachoval kontinuitu, ale do osobnější roviny už půjdu pouze okrajově. Dál bych se chtěl věnovat rodinným tématům nebo vztahům, ale už budu muset jít do neznáma. Natočit debut je obtížné, protože stojíš před černou dírou, o které nic nevíš, myslím, že proto režiséři často tíhnou k tématu, které dobře znají, aby měli alespoň nějakou jistotu na složité cestě. 

Kdy se můžou čtenáři na film těšit v kinech nebo na festivalech?

Momentálně intenzivně pracujeme na dalším festivalovém uvedení. V Česku bude film možné vidět na Letní filmové škole (LFŠ), kde ho osobně představíme. Co se týče zahraničí, zatím nemůžu prozradit podrobnosti, ale máme několik zajímavých pozvánek, včetně některých mimo náš kontinent. Primárně se nyní soustředíme na festivalovou distribuci, ale připravujeme se i na distribuci do kin, která se chystá na podzim.

Na závěr, mohl bys popsat svůj film několika slovy?
 

Autorka rozhovoru: Marie Budinská 📸 KVIFF, Perfilm