Barry Ward: Svět by byl krutějším místem, kdyby všichni říkali pravdu

Irský herec Barry Ward, známý ze seriálů Britannia či The End of the F**ing World, si v novém českém filmu Nevděčné bytosti režiséra Olma Omerzu zahrál Davida – rozvedeného otce, který bere své děti na dovolenou k Jadranu a záhy se ocitá tváří v tvář krizové situaci, jež prověří jeho rodičovskou i lidskou hranici. Snímek, jenž měl úspěšnou světovou premiéru na festivalu v San Sebastiánu, míří do českých kin 26. března 2026. Potkali jsme se s Barrym Wardem, abychom si popovídali o přípravě na roli, o lžích v rodině i o první lásce.

ROZHOVOR s Barrym Wardem (David)

Jak obtížné bylo vytvořit vaši postavu, její emoce a životní příběh?

Čím lepší je scénář, tím snazší je vytvořit postavu, její emoce a životní příběh. S radostí mohu říct, že v tomto ohledu to pro mě byla velmi snadná práce. Všechny postavy byly mimořádně dobře napsané, svět a prostředí příběhu byly velmi jasné a sled událostí byl promyšlený a přehledně vystavěný. Díky tomu pak emoce, vnitřní svět a cesta jednotlivých postav vznikaly přirozeně v průběhu natáčení filmu. Co se týče minulosti postavy, většinu z toho si pamatuji jako něco, co vznikalo kolektivně. S Olmem jsme si dlouze povídali o tom, kdo David je, jaké byly jeho životní okolnosti v minulosti a jak asi vypadal jeho profesní život. A pak jsme jako „rodinná jednotka" trávili mnoho hodin společnými debatami nad scénářem a zkoušením scén. Celý ten proces byl mnohem důkladnější, než kolik času se obvykle produkce takovým věcem věnují.

Jak dlouho se tedy na takovou postavu připravujete? 

Doba přípravy postavy vždy závisí na tom, kolik je k dispozici času – na tom, co dovolí rozvrhy. Měl jsem pocit, že jsme s Olmem byli v kontaktu celé měsíce před samotným natáčením, kdy jsme si povídali o scénáři a upravovali některé scény. Navíc jsme měli dostatek času na zkoušky s Tondou, Dexem a Barborou. Do natáčení jsme šli plně připraveni a samozřejmě rozhovory pokračovaly i na place.

Jaká byla vaše první láska? Jak na ni vzpomínáte?

Hmm... Pamatuji si, že jsem byl šíleně zamilovaný do dívky, která bydlela v naší ulici. Zhruba od svých sedmi do jedenácti nebo dvanácti let. Pravděpodobně jsme spolu mluvili jen asi tucetkrát. Konkrétně si vzpomínám na jeden den, kdy její maminka musela někam odejít a potřebovala hlídání, takže se o ni měla starat moje máma. Já byl ve škole, ale věděl jsem, že až se vrátím domů, ona tam bude. Nikdy předtím jsem nezažil takové vzrušení. Ten den jsem se ze školy vracel rekordní rychlostí. Pamatuji si, jak jsem byl strašně nervózní, když jsem vstupoval do domu. A ona tam byla, v našem obýváku. Právě se dívali na tehdy nově uvedený a nesmírně populární film Dvojčata s Arnoldem Schwarzeneggerem a Dannym DeVitem. Zeptal jsem se jí: „Bylo to dobré?" a ona odpověděla: „Myslela jsem, že to bude lepší." A mně se hlavou okamžitě mihla myšlenka: „Páni! Ona je navíc i filmová kritička... ještě dokonalejší, než jsem si představoval!"

Olmo Omerzu: Nevděčné bytosti jsou film o lásce, která vede k selhání

Jaký máte vztah k používání lží v rodinné komunikaci? 

Předpokládám, že jako většina lidí bych se raději lžím v rodinné komunikaci vyhýbal a snažím se to také dělat. Ale na rozdíl od většiny lidí si myslím, že jsem si plně vědom toho, že mnoho lidských interakcí není zcela pravdivých – zvlášť, a často nutně, pokud jde o děti. Ty nejsou schopné slyšet nebo pochopit pravdu v každé situaci. Do určité míry je třeba je chránit – a vlastně i většinu dospělých. Jemné pravdy a takzvané bílé lži jsou často užitečnějším společenským „mazivem" než nekompromisní pravda, a tedy lepší strategií pro nás jako druh. Svět by byl úplně jiným místem, mnohem krutějším, kdyby všichni říkali neustále pravdu. Tolik bolesti by nás otupilo vůči novým těžkostem a nemyslím si, že by to mohlo vést k něčemu jinému než k menší schopnosti soucitu a empatie s ostatními lidmi. 

Rodina na hraně: Nevděčné bytosti od Olma Omerzu mají první trailer

Dexter Franc a Nevděčné bytosti: Lež vytváří nerovnou dynamiku moci