Po volbách v roce 2023 dosadila nová slovenská vláda do čela resortu kultury nominantku Slovenské národní strany a začala řízená destrukce kulturních institucí. Nová kulturní politika nebyla ideologická – byla personální a zaměřená přímo proti odbornosti. To, co se dělo, si nikdo předem nedokázal představit. Galerie hlavního města Prahy (GHMP) toto dění představuje v prostoru GHMP Dům fotografie neotřelým projektem na pomezí aktivistické a dokumentární výstavy s názvem Slobodná národná galéria. Popis jedného zápasu, která je k vidění do 29. března.
Zákazy, rušení výstav, projektů, nevýhodné smlouvy a především naprostá neprofesionalita. Zaměstnanci galerie se postavili ke kreativnímu, občanskému i odbornému odporu, který vyvrcholil jejich hromadným odchodem. Dobrovolně odešlo z práce přes sto zaměstnanců – opustili to, co měli rádi, protože pod dosazenými řediteli – během roku se jich vystřídali čtyři – nemohli vykonávat svou práci tak, jak se patří.
Od léta 2024 do hromadného odchodu v dubnu 2025 zažili zaměstnanci galerie nejpodivuhodnější období, kdy se v zápase s nekompetencí vymýšlely různé formy kreativního odporu a rezistence. Právě reflexe těchto událostí a jejich stále narůstajících dozvuků je tématem kontextuální muzeologické výstavy v Galerii hlavního města Prahy.
„Sledovali jsme situaci v Slovenské národní galerii s napětím a posléze s rozhořčením, když nedlouho po otevření zrekonstruované budovy došlo k likvidaci mozkového trustu této instituce. Naopak s nadšením pozorujeme iniciativy, které reagují na tuto situaci s kreativitou a humorem, a chtěli jsme tuto atmosféru přenést k nám, abychom tuto skupinu umělců a teoretiků čelících manipulativním krokům nomenklatury podpořili a ukázali, že na sebe obě umělecké komunity dodnes slyší a cítí sounáležitost," poznamenává ředitelka GHMP Magdalena Juříková.
Instalace je rozdělena do dvou částí – v jednom patře se zaměří na reflexi klíčových událostí formou dokumentů, videí, komentářů a fotografií, v druhém patře pak představí kreativní formy odporu. Výstavní projekt není čistě aktivistickou ani dokumentární výstavou, i když využívá oba přístupy. Vzniká nový žánr – živé umělecké prostředí jako „popis jednoho zápasu", který bude také příspěvkem do kontextu politických dějin umění a rozšířením kunsthistorického, resp. výstavního pole.
Dění ve Slovenské národní galerii vyvolalo vlnu solidarity a stalo se součástí protestů iniciativy Otevřená kultura! a iniciativy Umění nebude zticha!. Do kolekce výstavy jsou zařazena i umělecká díla, která byla součástí těchto projektů – malé pop-up výstavy v krabicích umělců jako Roman Ondak, Ilona Németh, Jiří Franta a David Böhm, Matúš Maťátko a další.
Skrze umělecké projekty a vizuální intervence chce galerie umožnit formulaci jasných postojů k aktuálním společenským a politickým otázkám, podpořit kritické uvažování návštěvníků a ukázat, že umění může být prostředkem reflexe, dialogu a aktivního zapojení do veřejného dění.
