Search icon

Proč je na odhalení tajemství Operace Black Bag třeba návštěva kina

Když si nový film Stevena Soderbergha Operace Black Bag vyhledáte v katalogu Letterboxd, databázi IMDB nebo ČSFD, dozvíte se, že jde o dramatický mysteriózní thriller. Nepřekvapí vás to. Nejlepšími kousky v bohaté filmografii amerického režiséra jsou drama Sex, lži a video, vousatý výherce zlaté palmy z Cannes z roku 1989, a o jedenáct let mladší, třemi Oscary ověnčený thriller Traffic – Nadvláda gangů. Když ovšem na novinku tvůrce Dannyho parťáků půjdete do kina, zjistíte, že největší mystérium Operace Black Bag tkví v tom, jak se jí dostalo takovéhoto žánrového zařazení. 

Napsala: Bety Olšovská

Jistě, zápletka točící se okolo honu na zdroj úniku informací v týmu agentů britské tajné služby zavání thrillerem na způsob vynikající Skryté Identity Martina Scorseseho z roku 2007. Až na to, že ta měla přes dvě a půl hodiny a Leonardo DiCaprio v ní se stupňující se paranoiou a nenávistí naháněl úlisného Matta Damona. Soderberghova nová jednohubka je o hodinu kratší a ústřední pár v podání charismatické Cate Blanchett a magnetického Michaela Fassbendera se vzájemně stopuje s kolísající, ale přesto neochvějnou důvěrou a především láskou. Navzdory divácky velice přívětivé, na současnou produkci nezvykle krátké stopáži, se hra na kočku a myš neodehrává v překotném thrillerovém tempu, což by v tomto případě nutně působilo uspěchaně. Hodina a půl je na akční špionské drama málo, ale na svižně odsýpající chytrou detektivku tak akorát. 

Podrobněji se dál šířit o ději se nesluší, nutno ale podotknout, že je precizně vystavěn. Překvapivě zábavný scénář Davida Koeppa, autora prvních dílů slavných sérií od Jurského světa přes Mission Impossible po Spidermana, strukturou připomíná díla Agathy Christie nebo Johna le Carré. Nebezpečí přesné šablony tkví v postavách, které na obrazně i doslova malém prostoru mohou působit zkratkovitě a neplasticky. Filmy, kde se hledá pachatel uprostřed uzavřené skupiny, potřebují zvládnout to, aby se ideálně všechny jejich figurky nestaly karikaturami. To se Operaci Black Bag daří díky povedenému obsazení zbylých čtyř podezřelých. 

Svěží (ne)okoukaný britský mix ve složení: Marissa Abela (jedna ze silnějších stránek slabého Back to Black), Tom Burke (side-kick hlavní hrdinky loňské Furiosa: Sága Šíleného Maxe), Regé-Jean Page (hvězda první série Bridgertonových) a Naomie Harris (Moneypenny posledních bondovek, oscarová nominace za Moonlight) dokáže v rámci možností vytvořit svým rolím svébytný charakter. Vrcholem Operace Black Bag tak není pár velice dobrých napínavých „akčních“ scén špionážní mezihry. Film nejlépe funguje, když na začátku a konci sledujeme společné večeře ústřední šestice. Přehoupne se do konverzačního dramatu, kde všichni lžou a všichni mají tajemství – mezi sebou i před diváky. Napětí houstne, nenápadně, ale o to intenzivněji, se dostavuje online databázemi slibované drama. Právě v pokorné subtilitě tkví, kromě dle mého nepochopitelně rušivé práce se světlem a zbytečně konzervativního přístupu k soundtracku, podmanivé kouzlo Operace Black Bag

Svižná, až na výjimky dobře obsazená „whodunit“ detektivka Na nože dokázala před pěti lety nakopnout filmovou tvorbu Riana Johnsona. Nezbývá než doufat, že podobnou vzpruhou ke světlejším zítřkům bude špionská variace na příběh, ve kterém se pachatele dozvíte až úplně na konci, pro Stevena Soderbergha. Po šílenostech typu Bez kalhot: poslední tanec, KIMI, Žádné prudké pohyby nebo Nepříčetná, vykročil dvaašedesátiletý tvůrce s Operací Black Bag rozhodně správným směrem. 

Na Operaci Black Bag zajděte třeba do kina Světozor.

Film

Číst další

loading