Paolo Sorrentino otevírá Benátský filmový festival

Prezident republiky v posledních šesti měsících svého mandátu a dcera, která ho doprovází, příběh lásky v širším smyslu a pochybností vyvolaných zásadními morálními dilematy. Mezi smíchem a dojetím otevírá nový film Paolo Sorrentino, La Grazia (Milost), Benátský filmový festival 2025. V hlavní roli Toni Servillo.

Inspirace a kontext

 

„Inspiroval jsem se Kieslowským, ne nějakým konkrétním prezidentem.“ Takto odmítá jakoukoli narážku na skutečné obyvatele Kvirinálu Paolo Sorrentino, setkávající se v Benátkách s několika italskými novináři při příležitosti prezentace svého nového filmu, La Grazia, příběhu prezidenta republiky a jeho dcery v posledních měsících jeho mandátu. Film v soutěži otevře 82. ročník Benátského filmového festivalu. A jak autor říká v režijních poznámkách: „když jsem byl kluk, byl jsem ohromen Dekalogem Kieslowského. Mistrovské dílo celé zaměřené na morální dilemata. Zápletka zápletek. Jediné opravdu vášnivé zapletení. Víc než thriller. Nemyslím si, že jsem se alespoň minimálně přiblížil k genialitě Kieslowského, k hloubce, s jakou přistupoval k morálním tématům, ale cítil jsem potřebu to přesto udělat, v historickém okamžiku, kdy se etika někdy zdá být volitelná, prchavá, matná nebo v každém případě příliš často zmiňovaná jen z instrumentálních důvodů.“

Název a téma lásky

 

Název, La Grazia, jde ruku v ruce s tvrzením, že jde o film o lásce, a Paolo Sorrentino dodal: „nejen o té bezprostřední lásce k manželce, ale i o lásce k dceři, k institucím, k politice, k právu, k způsobu vykonávání politiky, který je bohužel stále více neaktuální /.../ V tomto smyslu je to film o lásce. Co se týče mé lásky k Tonimu (pozn. herec Toni Servillo), ta se dá vyprávět snáze, protože je bezpodmínečná a nikdy nepoznala krizi. Pokud si vzpomínám, nikdy jsme se nepohádali, ani jsme se nedostali k myšlence hádat se. Skvěle si rozumíme, podporujeme se, máme se rádi, umíme moudře rozdělit pečlivost a vážnost v práci s okamžiky lehkosti a ironie a to způsobilo, že jsme se našli před mnoha lety a pokaždé se těšíme, že znovu pracujeme spolu, také proto, že máme to štěstí, že považujeme, že jsme dělali vždy věci jiné.“

Odezva a herecké výzvy

 

Na tolik prohlášení náklonnosti a úcty reagoval Servillo. „Není snadné vysvětlit důvody určité alchymie nebo to vyjádřit slovy. Co mohu říct, je to, že jsem nečekal, a považuji to za dar, který mi dal, že mě tak posunul, s postavou této komplexnosti, s množstvím pocitů, které ji pohánějí a které doufám budou divákům vráceny v její lidské upřímnosti. Znamená to, že se nespoléhá na to, co už bylo uděláno.“

Nová spolupráce a herečka v hlavní rolích

 

Zatímco pro Servilla je to sedmá spolupráce s neapolským autorem, pro Annu Ferzetti to byla první zkušenost. „Byla to nádherná cesta, kterou jsme spolu podnikli,“ řekla. „Měla jsem tu čest ztvárnit postavu bohatou, plnou, a pro herečku to není něco častého. Vstoupila jsem do alchymie, potichu, a byla jsem přijata s otevřenými náručemi. Pak práce promluvila.“ Takto Paolo Sorrentino vysvětluje důvody volby Anna Ferzetti do ženské hlavní role. „Odpověď je banální, udělal jsem konkurzy, jak se často dělá, a v tomto filmu jsem hodně hledal herce a herečky, kteří mi připadali, že mají s postavou něco společného. Zdálo se mi, že jsem tušil po kouscích, že Anna má něco společného s Doroteou, prezidentovou dcerou, ve vztahu k otci, ale nikdy jsem to nezkoumaů, nikdy jsem se neptal, protože to je její věc. Přišlo mi, že to byla nejlepší volba. A pak, velmi jednoduše, herci jsou buď dobří, nebo nejsou. Anna je dobrá.“