Malá inventura 2026: Kolečkové brusle, loutkový rap a rave party v srdci českého nezávislého divadla

Inscenace často reflektují současná politická či sociální témata - krizi demokracie, postavení žen ve společnosti, ekologii, Rusko, LGBT+, zapojení mladých do kulturních akcí a v olympijském roce také sport. Bohatý divadelní program tradičně doplní diskuze, networking, procházky, herny pro děti nebo workshopy pro divadelní profesionály a profesionálky, kteří si na Malé inventuře mohou vybírat představení a uvést je poté v regionech nebo i v zahraničí. Festivalovým centrem se stane opět ARCHA+ v centru Prahy.

„Program festivalu v posledních letech ukazuje, že současné divadlo se – napříč generacemi – výrazně vztahuje k aktuálním společenským otázkám. Není mu lhostejné, co se děje ve společnosti ani v politice, a reflektuje jak vnější realitu, tak vnitřní světy těch, kdo tvoří. Zároveň je zřejmé, že experiment v divadle nelze chápat pouze jako přechodnou fázi spojenou s mládím či začátky kariéry. V programu festivalu se objevuje jako dlouhodobý a vědomý tvůrčí postoj, k němuž se hlásí i etablovaní umělci a umělkyně – nikoli jako fáze hledání, ale jako svébytná disciplína, v níž se pohybují s jistotou, zkušeností a překvapivou lehkostí,“ říká na úvod umělecký ředitel festivalu Petr Pola. A zdůrazňuje, že stále hlavním kritériem pro výběr inscenace do programu zůstává kvalita, unikátnost a zajímavost jejího divadelního zpracování.

Co znamená letošní leitmotiv „Obnažení“

A jak chápat letošní leitmotiv Obnažení? „Jde o obnažení jak ve fyzickém smyslu, tak i metaforicky. Jako gesto odkrytí, osvobození od zbytečných vrstev a možnost přímého setkání. V letošních inscenacích se obnažení objevuje v mnoha podobách - jako odhalení toho, co může znepokojovat, jako přímá konfrontace s tím, co je třeba vidět jasně a bez clon, jako gesto, které setřese nánosy všeho, co bránilo vidět v ostrých konturách. Obnažuje se divadelní mechanismus, ukazuje se, jak je dílo uděláno, komentuje se divadelní systém, vystavuje se zkoumání, reflexi, revizi. Vybrané scénické tvary demaskují to, co je pod fasádou, odkrývají struktury myšlení, obnažují normy, které určují naši realitu,“ vysvětluje dramaturgyně Karolina Plicková.