Lhářky: Pavla Tomicová, Natália Drabiščáková a Simona Lewandowska

„Inspirovala se skutečným přátelstvím Jiřiny Švorcové a Kamily Moučkové, které přes naprosto odlišné politické názory dokázaly ke konci života krátce navázat na své dávné přátelství. Tahle myšlenka nám v dnešní době kulturních válek připadá zásadní,“ říká dramaturgyně inscenace a umělecká šéfka Divadla LETÍ, Marie Špalová. „Rozhodně se ale nejedná v žádném ohledu o životopisnou či historickou hru. Reálné předobrazy postav se objevují jen v ozvucích, příběh je jinak úplně smyšlený a současný,“ doplňuje. 

Autorka Klára Vlasáková touto hrou v divadle debutuje, přestože na poli literatury a scenáristiky má za sebou už řadu úspěchů. Její románová prvotina Praskliny byla nominována na Cenu Jiřího Ortena, nejnovější román Těla získal v anketě Deníku N titul kniha roku podle čtenářů i odborné poroty a za scénář k filmu Běžná selhání (2022), který byl uveden i na mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách, získala cenu pro nejlepší scénář na kanadském Festival du Film Auteur de Val-Morin a nominaci na Cenu české filmové kritiky v kategorii Nejlepší scénář. 

„Všechny tři postavy – stárnoucí kamarádky i mladá neteř jedné z nich – mají zcela odlišné představy o tom, jak by měla vypadat budoucnost i společnost. Pod tlakem krize jsou však nuceny své představy přehodnotit a hledat nové cesty. Právě to mi při vývoji příběhu připadalo nejzajímavější: jak dlouho si dokážeme lhát, že máme ve všem jasno, a v jakém momentu si konečně přiznáme, že vlastně nevíme nic?“ říká autorka, Klára Vlasáková.