Olivier Assayas se vrátil na benátský filmový festival s The Wizard of the Kremlin, filmem inspirovaným románem stejného názvu od Giuliana da Empoli o šedé eminenci Vladimira Putina, Vadimu Baranovovi - fiktivní postavě založené na Vladislavu Surkovovi. Během setkání s tiskem režisér zdůraznil, že skutečným cílem filmu není jen mluvit o ruské politice, ale především se zaměřit na proměnu dnešního politického panoramatu.
„Myslím, že jsme natočili film o tom, čím se politika stala a jaká nebezpečí přináší situace, v níž se nacházíme. Vzali jsme Putina jako příklad, ale mohli jsme mluvit o mnoha dalších lídrech; film mluví o proměně politického panoramatu a o tom, jak se změnilo od mé generace až do dneška, a to děsivé je, že jsme nenašli odpověď, neexistuje žádná vznikající reakce na to, čemu čelíme,“ vysvětluje Olivier Assayas.
Stejnou myšlenku sdílí i ostatní členové hereckého obsazení. Jeffrey Wright, který ve filmu ztvárňuje amerického spisovatele, zdůrazňuje, že četba románu a účast na filmu ho podnítila k osobnímu pátrání po minulosti evropské politiky a že tato analýza je klíčová pro pochopení globálních důsledků současných událostí: „V Americe jsme měli představu, že bychom mohli být lepší, a teď, když se ta situace změnila, a možná se přibližujeme k tomu, co se děje ve filmu, je důležité o tomto příběhu mluvit a aby tento film byl viděn v Americe.“
Jude Law, který ve filmu hraje postavu Vladimira Putina, přemítá o své definici moci a o tom, jak se jeho vnímání změnilo před a po natáčení: „Nevím, jestli mám skutečnou definici, myslím, že účast na filmu mě podnítila snažit se pochopit, co je to moc, ale nenašel jsem skutečnou odpověď.“ Herec zároveň vylučuje jakýkoli strach z politických následků své interpretace: „Určitě jsem nepřemýšlel o následcích, svěřil jsem se Olivieru [Assayasovi], abych vyprávěl postavu bez polemik v rámci mnohem většího příběhu.“ Law popisuje i hlavní hereckou výzvu: „Nejtěžší bylo představit jeho veřejnou tvář, z níž nic nevyzařuje, a přesto ukázat emoce. Musel jsem přijmout vnitřní herectví.“
Paul Dano, který ve filmu ztvárňuje Baranova, na to reaguje: „Myslím, že ve skutečnosti není nutné hledat kladné stránky postav, které herec hraje; spíše je potřeba pochopit úhel pohledu postavy, její perspektivu, a tedy se ptát, proč koná tak, jak koná. Dívat se na odstíny šedi je mnohem těžší, ale rozhodně užitečnější než dívat se na postavu jen černobíle.“
Alicia Vikander ve filmu hraje Kseniju, jediný ženský hlas v příběhu. Režisér chtěl, aby její postava představovala svobodu a energii, která v 90. letech přispěla k pádu SSSR, a spolupracoval s Vikander na vytvoření postavy na míru její osobnosti: „V tomhle filmu je tolik mužů a bylo důležité vyvážit to protějškem, který by byl také morální postavou. Moje postava se stává jakýmsi zrcadlem pro Baranova, aby si uvědomil svá rozhodnutí, svou vizi, svou morálku a své odpovědnosti, a myslím, že je to skvěle napsané; je tam tolik různých prvků, jsem tam já, ale je tam také žena, která definuje Rusko a která má ve filmu svůj vývoj, je to proměňovatelka, která definuje okamžik, tady a teď, ve kterém je, a nebojí se čelit realitě.“
Hovoříce o hudebním doprovodu, který dominuje elektronikou a výběrem skladeb z alba Joe Patti’s Experimental Group od Franca Battiata, Olivier Assayas nadšeně vypráví: „Chtěl jsem elektronický soundtrack a jsem velkým fanouškem Franca Battiata; opravdu věřím, že je génius, a to album jsem neznal, ale když jsem si ho poslechl, byl jsem jím posedlý, poslouchal jsem ho dny a rozhodl jsem se, že musí být ve filmu - a tak také bylo.“
