Jay Kelly v Benátkách: George Clooney, Adam Sandler a Laura Dern v režii Noaha Baumbacha

Jay Kelly a Clooney - role vs. realita

Noah Baumbach nepopírá, že Jay Kelly vyžadoval od George Clooney velmi upřímný výkon: "Znám George už léta, chtěl jsem najít něco, co s ním udělám. Od začátku jsme si říkali: toto bude George. Bylo velmi důležité, aby divák při sledování filmu měl vztah k herci, který postavu hraje, všichni známe George, stejně jako lidé setkaní ve filmu znají Jay. Je to zajímavé, protože postava utíká před sebou samým, snaží se schovat. Požádal jsem George, aby postupně odhaloval stále více sám sebe. A udělal to."

Jay Kelly - uznání pro spolupracovníky

Příběh jako Jay Kelly je také příležitostí zvýraznit práci těch, kdo za scénou drží svět filmu pohromadě. A je to chvíle zamyslet se nad tím, kolik se v takovýchto situacích vytváří skutečných alternativních rodin. Adam Sandler říká: "Jedna z mých oblíbených hlášek ve filmu je: ‚ty jsi Jay Kelly, ale i já jsem Jay Kelly!‘ Znamená to hodně. Dává Jayovi své srdce stejně jako ti, kteří pracují pro mě, dělají totéž pro mou kariéru. [...] Byly chvíle, kdy přemýšlím o věcech, které jsem dělal v minulosti, vzpomínám na dobré časy. Když myslím na starší věci, přemýšlím o tom, co se stalo, o lidech, které jsem potkal, o tom, ke komu jsem si pocítil náklonnost. Oni jsou to, co mi chybí."

Laura Dern, dcera Bruce Derna a Diane Ladd, zná tento svět od dětství: "Vyrůstala jsem jako herečka v rodině, která hrála, měla jsem kolem sebe lidi drasticky upřímné ohledně chyb a ohledně vlastního obrazu. Tuto upřímnost přičítám touze kultivovat herecké umění. Je úžasné hrát roli člověka, jako jsou ti, kteří mě vychovali v profesním životě. Začala jsem v jedenácti letech, moje publicistka mě vedla k respektu k sobě samé, vysvětlila mi, jak se chránit a jak zacházet s přáteli, byla pro mě prakticky druhou matkou.“

Jay Kelly - herci mezi životem a fikcí

Když se rozhodneš napsat a natočit film, který mluví o herci, o čem nakonec mluvíš? Baumbach nemá pochyb: "Když děláš film o mafii, vždy děláš film o rodině. Když děláš film o vesmíru, vždy děláš film o náboženství. A když děláš film o herci, mluvíš o identitě a performanci. Jak říká jeho učitel herectví ve filmu: pokud se staneš slavným díky herectví, budeš hrát dvakrát. Velmi nás zajímal výzkum osobní identity. [...] Tenhle muž jsme my všichni, nemusíš být filmovou hvězdou, abys byl hrdinou svého příběhu. [...] Ten, kdo hraje, se vždy hledá v postavě, ale mysleli jsme si, že to děláme všichni v životě, snažíme se pochopit, jakou osobu ostatním předkládáme: jsme skutečně tímto, nebo jsme někdo jiný? To se samozřejmě časem mění, v životě i v kariéře herce. Všichni se věnujeme performancím: hrajeme rodiče, přátele, kolegy, v různých situacích se stáváme jinými lidmi."