Co znamená být cizincem ve vlastní rodině? Právě to zjišťuje 18letá Marina, hrdinka nového snímku Carly Simón. Marina (oslnivá debutantka Llúcia Garcia) přijíždí na západní pobřeží Španělska, aby zjistila, odkud pochází. Vybavená deníkem své biologické matky se snaží zorientovat v moři neznámých příbuzných a složit z jejich útržkovitých a často protichůdných vzpomínek obrázek svých zesnulých rodičů a jejich osudové, destruktivní lásky...
Romería právě vstupuje do českých kin pod hlavičkou Aerofilms.
„Fascinují mě rodinné vztahy, protože si je nevybíráme," říká Carla Simón. Její prvotina Léto 1993 posbírala tři ceny Goya, Alcarràs si přišel pro Zlatého medvěda na Berlinale. Romería, završení semiautobiografické trilogie, sklidila nadšené ohlasy po premiéře v hlavní soutěži v Cannes.
Prostřednictvím Marinina pátrání se vykreslují reálie ztracené generace 80. let i toho, jak se tehdy žilo, milovalo a užívalo náhle nabyté svobody. Název filmu odkazuje na španělský výraz jak pro duchovní pouť, tak pro festivalový rej. Významnou roli hraje útržkovitá povaha vzpomínek. Hlavní překážku ve snímku ale představují stigmata a společenská tabu.
Na plátně: Film aktuálně hrají Aerokina → zjisti kdy a kde
Carla Simón se netají tím, že Romería vychází z její osobní zkušenosti. „Snažit se zrekonstruovat příběh mých rodičů je stále velmi bolestivé. Těžce se mi o tom mluví," říká. „Romería vypráví o významu rodinné paměti i o tom, jak ovlivňuje, kým jste. Když nemáte prostřednictvím koho dotvářet svou identitu, můžete si ji domyslet. Od toho tu kinematografii koneckonců máme: aby vytvářela obrazy, které neexistují."
„Když mi došlo, že nikdy nesložím kompletní obrázek života mých rodičů, rozhodla jsem se chybějící části sama vytvořit," říká Carla Simón. „Romería mi dala příležitost točit na jejich domácí půdě: tam, kde můj otec vyrůstal, kde se zamiloval do mé matky. Lidé se rodí a umírají. Místa, kterými procházeli, tam ale zůstávají i po nich."
„Simón ve své novince opět prokazuje bohatost, vřelost, upřímnost a takřka dokumentární kvalitu svého filmového jazyka. Její kamera se nenápadně prodírá skupinkami lidí, jako by byla jedním z teenagerů na večírku, který tiše pozoruje své okolí," píše The Guardian.
